Rande číslo TŘI

15. května 2015 v 14:01 | Julie |  Špatné rande
Jelikož jsem se dostala na blog dne, přišlo mi dost fér, abych přidala další článek a blog tu nebyl prázdný jen s dvěma články.

(Měl to být ten ze středy, kterého jsem zmiňovala, ale nakonec se mezitím událo něco, co jsem chtěla vyjádřit spíše.)
Říkejme mu Popílek, protože jsme jeli na místo, kterému se popílek říká.
A už na začátek můžu říct, že to bylo snad mé nejhorší rande, které jsem zažila a doufám už jen v to, že horší už nikdy nebude.

S Popílkem jsme se nikdy předtím neviděla, což bylo asi hned to první, co mě mělo varovat, že to úplně v pořádku nebude. (S ostatními jsem se vždy už předtím viděla, potkala nebo něco.) Měl mě vyzvednout před barákem a měli jsme sraz v sedm. Už ve tři čtvrtě mi volal, kde jako jsem a já jen "WTF? Však je ještě čas, tak co děláš!" Nakonec jsem tedy pospíšila a stejně vyběhla z baráku až v sedm, sorráč, holce to prostě trvá, když nechce vypadat jako vandrák.
Šla jsem k autu, otevřel dveře a já si přisedla. Jako první, co mě fláklo, byl takový ten upocený závan. No proběhlo mi myslí akorát to "Doufám, že to není on a jen někdo jel autem předtím a smrděl." Hm, nejel, byl to on a nakonec jsem ještě zjistila, že mu strašně smrdí z pusy a už jsem jen doufala, že už dojedeme na místo a na čerstvém vzduchu se to nějak ztratí. (Neztratilo, jen tak mimochodem.)


Jeli jsme kousek za město k takovým rybníkům, nebo netuším, co přesně to bylo, ale prostě příroda, les kolem a myslím, že jako na procházku a "první rande" to bylo skvělé místo, jen s někým příjemnějším.
Šli jsme se projít, tak jako nějak udržovali konverzaci, aby nebylo ticho, ale stejně to občas vázlo. Šli jsme neuvěřitelně rychle a já jen "Nee, kam mě to táhne." Nakonec jsme došli k lesu a byla tam je pofidérní lávka. Hrál si na bojovníka a strašně mi přes ní pomáhal, ne díky, přeběhla jsem ji ladně a čekala, že už se mě nijak nebude chtít dotýkat. Děs běs.
Šli jsme dál a byla tam jen cesta nahoru a rovně, šla jsem tedy rovně, protože do kopce mě nedostane. Hm, dostal, protože cesta skončila a on chtěl jít kdesi nahoru. Teď začala ta pravá 'zábava". Jelikož jsem alergik, tak mě cesta nahoru strašně zmohla a málem jsem tam odpadla, protože jsem absolutně dýchat nemohla. Prostě žádný další rande kdesi v rozkvetlé přírodě.
Když jsme konečně vystoupali nahoru, byla tam ohrada a nějaké zvířata, říkám "Jdem k nim, trochu vzrůša." Ale on mě chytil zezadu a začal se o něco snažit. Oh, okamžitě jsem se odtáhla a ptám se, co jako zkouší.
Začal sáho dlouhý proslov o tom, jak se mu líbím a blábláblá. Neposlouchala jsem to a jen se snažila ho držet stále dál. Nakonec jsme se naštvala a prostě šla zpátky k autu. No, dejme tomu, že šťastný opravdu nebyl, ale pochopil to. Dál jsme se bavili, jako by se nic nestalo a říkala jsem si, že jako "ucházející venek" by se to dalo považovat. Když už jsme se blížili k autu, začal mi povídat o tom, jak mě asi neodveze, že pojede domů na hokej. Jo fajn, co víc si přát, když jste nějakých deset kilometrů od baráku. Začala jsme, že jako ne, že mě odveze a ať to ani nezkouší.
Když jsme přišli k autu, tak otevřel jen své dveře, u spolujezdce nechal zavřeno, nastartoval a vyjel. V tu chvíli vám říkám, že by se ve mně nedořezalo, co si to vůbec dovoluje, co si o sobě vůbec myslí? Ok, chvilku tam takhle provokoval, ale to už jsem se regulérně nasrala a byla pevně rozhodnutá, že jdu domů pěšky a jemu udělám peklo ze života. (Tak pevně jsem nebyla, nejsem si jistá, jak bych došlo domů a jak by se asi doma tvářili, kdybych přišla úplně zničená v noci.) Nakonec mu asi došlo, že to fakt tak moc funny není. Nastoupila jsem tedy do auta a opět začalo to, že mě neodveze až domů, říkám "Fajn, mně už je to u prdele, odvez mě někde přijatelně a už dej pokoj." Na to mi začal povídat, že to nemyslel zle, ať mu to odpustím a podobně. Jsi upadl, ne?
Začaly protesty typu "Odpusť mi to, nebo nešáhnu už na volant!" A dal ruce na prsa. Fajn, řídila jsem tedy já a když už došla trpělivost i mně, tak jsem s tím řízla tak, že jsme se málem vybourali. To už si volant vzal a řídil sám. Opět začal, jak mě vysadí v jedné čísti města, která je od mého baráku asi 5 kilometrů, říkám "Vysaď mě u Lídlu a jdi po svém!" Už mi to bylo teoreticky jedno, kde vystoupím, bylo to už ve městě a ne kdesi v lese.
Nakonec se panáček rozhodl, že mě teda asi jako vytře zrak a odveze až před barák. Když zastavil, tak jsem se sbalila a okamžitě vypadla. Křikla dík a flákla s dveřmi. Tohle si ke mně ještě nikdo nedovolil.
Ještě večer mi psal "Děkuji za pěkné odpoledne :)", na to jsem neměla sílu ani odpovídat a jen si to zobrazila.

Doufám jen v to, že jeho už opravdu nikdy neuvidím a tohle bylo první a poslední setkání. Nikdy jsem se tak strašně nepříjemně necítila.

A ponaučení?

Nikdy s nikým nikam nejedu poprvé sama a ještě k tomu daleko od baráku a už s nikým nikdy nejdu, pokud jsme ho nikdy předtím ani nezahlédla.



A lajkni facebookovou stránku, pokud chceš mít vždy všechno nejdříve.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jamie Montek Williams Jamie Montek Williams | Web | 15. května 2015 v 16:05 | Reagovat

Wow, to zní jako příběh z nějaké knihy. Sama bych to asi zažít nechtěla.

2 navzdysam navzdysam | E-mail | Web | 15. května 2015 v 20:42 | Reagovat

Kde jsi natrefila na takového blba?

3 zpravar zpravar | Web | 15. května 2015 v 22:41 | Reagovat

Mas teda odvahu takhle poprve k nekomu sednout do auta a nechat se odvezt, nevedet kam, navic sama... Asi to vidim moc cerne, ale trochu si zahravas, kdybys narazila na fakt nejakeho blba, nemuselo by to dopadnout dobre. Ale jinak k pribehu, docela zajimave. Z meho pohledu, asi se chtel pochlubit, ze ma auto a ze zna romanticky misto. Podle tveho podani to asi moc nevychytal a asi to nebylo poprve, kdy s nekym takhle "randil". Ceklem fajn pribeh, az na ty preklepy "jsem/jsme", jinak jsem zvedav na dalsi :)

4 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 17. května 2015 v 9:52 | Reagovat

Na první rande bych se bála sednout i do toho auta, natož pak jít někam do lesa a ještě tak daleko od domova, jsi odvážná. :D Udělala jsem to jen jednou, ale to bylo po dlouhém psaní a hlavně čtení mezi řádky. A zas tak daleko jsme nejeli, i když jsme klidně mohli, páč už je to víc jak rok a stále spolu "jezdíme". :)
Snad budeš mít příště víc štěstí. :)

5 May May | Web | 17. května 2015 v 10:51 | Reagovat

21.6. 2057: "Rande číslo 8791.. opět to nevyšlo.. hledám svého prince přes celou Evropu už 3. měsíc v kuse.. můj osel začíná být unavený a poslední sendvič jsem snědla předevčírem.. mohl by pro mě někdo poslat záchranku?"

6 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 17. května 2015 v 18:41 | Reagovat

Taky jsem podnikávala takovéto výpravy, takže to dobře znám :D .. Kdes k němu přišla? Fakt kus vola, ale pobavilo mě to :D

7 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 17. května 2015 v 20:58 | Reagovat

Jejda, tak tohle by mě nebavilo :D taky hledám svého prince, ale až takhle... :D věřím, že prostě na něj někde narazím a nebudu tlačit moc na pilu :))

8 spatne-rande spatne-rande | Web | 18. května 2015 v 11:31 | Reagovat

[4]:

[7]:

[5]:
Vtipne je, ze jsem neplanovane ke svemu princi uz prisla a ted uz to budou jen stare pribehy, uvidime, jak to s blogem bude. :)

9 Jana Jana | E-mail | Web | 19. září 2015 v 20:24 | Reagovat

Aaaaaaj, to je hrozné, já bych mu rozkopala rozkrok asi ... Ale takové trapárny bohužel také znám ... :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama