Rande číslo JEDENÁCT

15. dubna 2017 v 20:15 | Julie |  Špatné rande
Rande, v pořádí už jedenácté, které jsem vám tu vyslepičila, bylo oříšek, protože jsem netušila, které bylo větší bizár, abych vám ho přednesla nejdřív.

Takhle jednoho krásného dne jsem byla pozvaná na procházku od jednoho, na pohled, celkem ucházejícího jedince, že jestlipak bych s ním nechtěla jít vyvenčit pesana, že se projdeme, pokecáme a bude to fajn. Tak já si říkám ,,Proč ne viď, stejně bych seděla doma na zadku, kdybych na to nekejvla", tak jsem se připravila, upravila a randíčko jsme měli mít asi za půl hoďky na lavičce kousek od mého domu. Buldoček, jak jsem vám ho pojmenovala, si vysloužil tuhle přezdívku proto, že mi říkal, jak jeho trhač musí mít přesně stanovený hranice, dodžovat jídleníček, nachozené procházky, že to je šampión. Jo a taky že je to fakt drsnej, velkej a krvelačnej pitbull. Co si budem. Byl to zaprdlej sotva buldoček, tak jsem mu začala říkat Buldočku.
 

O tom, jak jsem šla na rande s máminým přítelem

7. prosince 2016 v 20:58 | Julie |  Špatné rande
A jako jubilejní desáté rande, takové pěkně kulaté, tu máme taky velmi vykutálený příběh.

Už ani nevím, kde jsem se s Fialkou potkala (měl příjmení podobné fialce), ale psali jsme si už opravdu dlouho. Jednoho dne jsme byli na stejné notě a psali si celý den, pak další den a další, a tak jsem si říkala, že to je fakt fajn kluk a mohla bych přijmout jeho už několikáté pozvání na kávu. Proč ne, co ztratím, kdyžtak vám napíšu další článek. No, tak asi už všichni víme, jak to dopadlo.

Fialka byl celkem z daleka, asi hodinu busem, tak jsme se jedno odpoledne v sobotu domluvili, že přijede a konečně se uvidíme. Já jsem ze sebe udělala fakt kočku, jen málokdy uznám, že mi to fakt sluší a já vyklusla, po 5 zprávě, kde jsem, že už čeká, z domu a šla na nádraží. (Bydlím od něj pár metrů, žádný půl hodinové čekání.) Nebyla jsem nervózní, nebývám, naprosto vyrovnaná a v klidu. Když jsem se blížila k místu srazu, rozhlížela jsem se, kdo je v okolí a jestli ho už zahlídnu. Na fotkách vypadal jako sympaťák a docela se mi i líbil. Najednou jsem zahlédla někoho, kdo odpovídal popisu a věku. Všude kolem byli lidé, kteří nepasovali. Já jsem celkem slepá na dálku, tak jsem tak mžourkala a nebyla si jistá. Pak jsem ale viděla, jak se na mě směje a došlo mi, že to bude asi on. Čím jsem byla blíž, tím jsem víc koukala a začínala jsem být nevyrovnaná s lehkou nevolností. Když jsme popošla ještě blíž, zvýšila se nevolnost, ale nebylo cesty zpět. Přede mnou stál kluk, který, že budu sprostá, jak kdyby vypadal máminému příteli z prdele! Kopie, akorát tak o 20 let mladší. Jenže jsem nemohla dát na sobě nic znát, a tak se usmála, pozdravila, prohodila pár vět a vydali jsme se procházkou ke kavárně na něco dobrého.

Rande číslo DEVĚT

13. listopadu 2016 v 21:45 | Julie |  Špatné rande
Než někdo napíše, že na to zas kašlu, tak můžu předem upozornit, že už mám přichystaných 5 článků.

Dneska vám povím o takovém... jak to nazvat... no zažila jsem hodně schůzek, ale takovouhle, to bylo něco!
Říkejme mu třeba očař.

Zkusila jsem tu úžasou aplikaci Tinder, ale stejně rychle, jako jsem si ji stáhla, jsem si ji zase odinstalovala, ale ne zas tak rychle, abych si nestihla napsat s Očař. Pár zpráv a že si dáme kafčo. Domluvili jsme se, kde a kdy se sejdeme, já klasicky přišla pozdě, výborný první dojem, nevadí. Podle fotek vypadal tak jako na ucházejícího týpka, ale bacha, on to byl fakt fešák! Říkala jsem si, že to bude v pohodě, přišlo mi, že jsme se ani jeden z toho druhýho nezděsili, a tak jsme si šli sednout do místní děsně drahý kavárny, prý jinam nechodí. Nevadí, já tam ještě nebyla, tak se alespoň podívám.

Tam jsme si objednali kafe, povídali si, všechno bylo fajn. Vyprávěli jsme si o škole a rodině, zájmech, pohledech a názorech na svět a tak všemožně o nesmrtelnosti chrousta, že by komunikace vázla, to v žádném případě. Hlavně já jsem tak upovídaný člověk, že mě lidi musí držet, abych tu pusu vůbec držela zavřenou.
Ale pak to přišlo.

Kam dál

Reklama